Již 700 let před Kristem objevili se v naší osadě snad první Slované, táhnoucí do naší země od severu a podél Labe, jejich doba a památky nazývají se kulturou lužickou.

První písemná zmínka o Židovicích pochází z roku 1390, a to z urbáře panství roudnického, kdy patřily, stejně jako Roudnice, pražskému arcibiskupství. První zpráva o židovickém dvoře (jež vznikl někdy po roce 1500), je z roku 1555 v urbáři roudnického kláštera. Z něho i jiných urbářů víme, že v 15. a 16. století přechází panství z rukou do rukou až konečně v roce 1575 prodal král roudnické panství Vilému z Rožmberka za 25,000 kop českých grošů. Roku 1592, po smrti Viléma získává panství jeho vdova paní Polyxena z Pernštejna, jež se provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a tak se stalo roudnické panství, jehož součásti Židovice byly, na dlouhou dobu majetkem šlechtického rodu z Lobkovic.

Nejstarší matrika obce počíná rokem 1650. V roce 1658 má obec 15 domů. Od roku 1784 byly Židovice spojeny do katastrální obce spolu s nedalekou obcí Hrobce. V roce 1845 měly Židovice 32 domů a 164 obyvatel. Posledním feudálním majitelem obce byl do roku 1848 kníže Ferdinand z Lobkovic.

V roce 1848, kdy bylo novou ústavou veškeré poddanství a nevolnictví zrušeny, stává se obec Židovice-Hrobce samosprávnou a zařazuje se do kraje pražského a podkraje mělnického. V letech 1848 - 50 byla dostavěna též železniční trať z Prahy do Drážďan, která vede obcí. V roce 1870 byl v obci uveden do provozu cukrovar. V roce 1890 má obec 55 domů a žije v ní 418 obyvatel, deset let po té je to již 62 domů s 467 obyvateli. Obě obce - Židovice-Hrobce - se osamostatnily až v roce 1904. V roce 1920 má obec již 70 domů s 487 obyvateli.

V srpnu 2002 postihla obec, stejně jako zbytek území České republiky, tisíciletá voda. Voda byla opravdu skoro všude, zvláště je to patrné na viaduktu, na kterém je hladina vody vyznačena.